Sledge hokejista Matoušek: Vše v pohodě zvládám
Znojmo – Před více než třinácti lety prodělal nehodu, která mu změnila život. Kvůli zranění se už Jan Matoušek nepostaví na vlastní nohy.
Znojemský sledge hokejista Jan Matoušek (se zrzavými vousi v čepici) získal s týmem LAPP Zlín pátý mistrovský titul v řadě. | Foto: Deník / Lubomír Budný
„Cítím, že život po úrazu je možná i kvalitnější,“ říká dříve aktivní hokejista Znojma. Smysl nalezl ve sledge hokeji. Působí jako brankář celku SHK LAPP Zlín, s nímž třetí březnovou neděli oslavil v tuzemské parahokejové lize mistrovský titul. „Ne všichni hráči zůstávali nebo spali na hotelu do pondělí. Já jsem chtěl původně jet domů také v neděli, ale půl hodiny po zápase jsem zjistil, že to nemá cenu,“ vypráví Matoušek s vtipem v rozhovoru pro Naše Znojemsko.
Jak začne Znojmák hrát sledge hokej ve Zlíně?
Dostal jsem se tam přes Martina Altrychtra. Před zraněním jsem hrál normální hokej, takže jsme se znali z tréninků A-týmu. On pak přešel do Zlína, mně se stal úraz a Martin se tam seznámil s chlapy, co hráli sledge hokej. Společně nás nakontaktoval. Chvíli mi trvalo, než jsem se odhodlal nastoupit, ale už jsem tam přes třináct let.
Předminulou neděli jste získal s týmem Lapp Zlín svůj šestý titul, v České parahokejové lize pátý v řadě. Kolik se soutěže účastní týmů?
Zaregistrováno je osm týmů. Letos se jich přihlásilo pouze sedm, České Budějovice měly problém poskládat mančaft.
Jak funguje herní systém ligy?
Úplně stejně jako třebav žákovské lize. Je to srovnatelné. V Evropě, možná i na světě, se jedná o nejlépe zorganizovanou soutěž. Herní systém, řád i rozlosování soutěže. Termíny jsou dané volným ledem na zimních stadionech, nejčastěji v sobotua v neděli.
Jde sledge hokej skloubit se zaměstnáním?
Zvládám to úplně v pohodě. V práci mi vycházejí vstříc. Když potřebuji uvolnit, tak nemají problém. Kdybych se vrátil pár let do minulosti, kdy jsem ještě působil v reprezentaci, tak to bylo náročnější. Měli jsme různá soustředění a zápasy. Letos mají kluci z národního týmu náročnou přípravu, tak si nedokážu představit, jak bych to zvládal. Teď už tam nejsem. Volný čas vyplňuji jinými sportovními aktivitami.
Kterými?
Věnuji se paraboxu, což je hodně atypický sport pro vozíčkáře. Teď jsem přičichl k badmintonu. V létě jezdím na kole. Beru to jako doplněk.
Mluvil jste o reprezentaci? Kam jste se dostal nejdále?
Absolvoval jsem pouze jednu paralympiádu a několik mistrovství světa. Hlavně jsem díky tomu procestoval svět. Byl jsem třeba v Japonsku, Americe, Kanadě. Pak jsme sjezdili téměř celou Evropu.
Mimo to působíte ještě ve funkci peer mentora. Oč jde?
Peer mentor je pilotní program, který vznikl letos. Česká asociace paraplegiků již dlouho usilovala o jeho vznik. Konečně letos se jej díky dotacím z Evropského sociálního fondu podařilo realizovat. Průzkumem jsme zjistili, že se jedná o nejefektivnější způsob navrácení lidí po úrazu do života. Na začátku programu bylo z několika desítek lidí vybráno sedm zkušených vozíčkářů, kteří podstoupili školení v sociální, psychologické či sportovní problematice. Každý peer mentor má určitý počet klientů, kteří jsou mu blízcí pohlavím. S tím klientem pracujeme třeba rok dva. My jej však jen nasměrujeme. Pomáháme mu co nejvíce se osamostatnit a seberealizovat.
Děláte proto tolik aktivit, jelikož pouze sledge hokejem je těžké se uživit?
Sledge hokej je čistě amatérský. Ale ve Zlíně funguje v tuzemských podmínkách po organizační stránce profesionálně. Dále mě podporuje město Znojmo i zaměstnavatel. Pro mě jako Znojmáka je důležité shánět sponzory. Kdybych měl vše táhnout z vlastní kapsy, tak je to nereálné. Trochu mě mrzí, že v anketě Sportovec okresu Znojmo nemají zastoupení handicapovaní sportovci. V jiných městech, kde Česká sportovní unie tuto akci pořádá, získávají moji kamarádi ceny a dostanou uznání. Nechci působit, že bych potřeboval nějakou cenu, ale pomohlo by to hlavně propagaci handicapovaných sportovců.
Existuje ve Znojmě nějaký větší okruh lidí s handicapem, kteří se na takové úrovni jako vy věnují sportu?
Nikdo tady pořádně není. Nefunguje zde ani žádný spolek. V nedalekém okolí, v obci Trstěnice, bydlí Miloš Bauer, který se věnuje tenisu vozíčkářů. Ale Znojemsko mi v tomto ohledu přijde nijaké. Já o nikom nevím. Pár let zpět jsem chtěl založit sledge hokejový mančaft, zkoušel jsem dohledat lidi a nic moc. A když se najdou handicapovaní, tak se jim nechce sportovat. Stále hledám způsoby, jak přilákat další lidi ke sportu. Dnes existují super možnosti.
