Špičkový obránce. Na paralympiádu ale nemůže. Je zdravý
Je to vlastně paradox. Špičkovým sportovcům často překazí účast na olympijských hrách zranění. U Pavla Juliny, který je jedním z nejlepších českých obránců ve sledge hokeji, bylo důvodem neúčasti v Soči zdraví. Je totiž jedním z těch, kteří se věnují sportu určenému především pro handicapované. „Na klubové úrovni mohou sledge hokej hrát s handicapovanými i zdraví hráči, což je můj případ. Reprezentace je pro nás zavřená. Na paralympiádu jsem se tak mohl jen dívat. Rozhodně se ale nelituji, jsem přece zdravý a to je to nejcennější. Klukům, z nichž mnozí jsou moji spoluhráči, jsem pořádně fandil. Ten zážitek, zahrát si na paralympiádě, si každý z nich zasloužil a vydřel,“ je přesvědčen obránce Lappu Zlín.
Přesto, pocity máte asi smíšené, že? Jste opora špičkového českého týmu, výkonnostně na vrcholnou akci určitě máte…
Jasně, také mě to napadlo, to nezastírám. Ale vždy si hned uvědomím, že sledge hokej je především sportem pro vozíčkáře a jen ti mohou jet na paralympiádu nebo mistrovství světa. A je to tak v pořádku. Já mám tenhle sport rád a jsem vděčný už jen za to, že se mu můžu věnovat. Mohl jste být ale třeba reprezentant v jiném sportu, ve kterém byste na olympiádu jet mohl. Nevybral jste si špatně?
Dělal jsem i jiné sporty, hrával jsem fotbal. Když však brácha Petr začal před patnácti lety pomáhat zakládat sledge hokej ve Zlíně a vlastně i v České republice a požádal mě, zda bych se přidal, kývnul jsem. Tehdy nebyli skoro žádní hráči. Je přitom rozdíl, když jich trénuje na ledě pět nebo jen čtyři.
Postupně šel náš sport nahoru a já u něj zůstal. Bylo to dobré rozhodnutí. I proto, že můžu hodně času trávit s bráchou. Je výhodou být ve sledge hokeji zdravý?
Naopak, je to handicap, pokud to tak mohu říci. Jsem celý, takže vozím po ledě přes osmdesát kilo, zatímco handicapovaní hráči váží třeba jen padesát kilogramů. A to se projeví, hlavně v obratnosti. Musím hrát jinak, více předvídat, abych jim stačil. Sledge hokejisté jsou většinou lidé, kteří mají za sebou ošklivá zranění s doživotními následky. Jací jsou? Nechávají tyhle zážitky na jejich psychice stopy?
Jak na kom, je to individuální. Třeba Zdeňa Hábl, výborný zlínský i reprezentační útočník, začal s námi sportovat hned, jak se dal po úrazu dohromady. To, že přišel o nohu, na sobě nedává znát. Na druhou
stranu jsou hráči, které to v tomto směru poznamenalo více. Všichni jsou ale podle mě rádi, že v této nové situaci mají nový cíl a tím je sledge hokej.
Pavel Julina je špičkový sledge hokejový obránce týmu Lapp Zlín. Je jedním z mála zdravých hráčů, který se tomuto sportu pro handicapované věnuje. Sledge hokej hraje už od roku 1999, kdy začal do České republiky pronikat. Za největší úspěch považuje zisk mistrovského titulu v sezoně 2011/2012 a další čtyři finálové účasti.
Zdeněk Dvořák
