„Zlý“ muž Ferenčík: Tvrdá hra? Když je hráč s pukem, už tím si nabíhá

Je to na den přesně téměř rok, co obránce Slavomír Ferenčík přišel z Olomouce do Zlína. Nejprve na jakousi zkoušku v podobě hostování, v létě pak definitivně na přestup. Jak on se zalíbil Zlínu, tak Zlín se zalíbil mu. Ukázal se především tvrdou hrou, což je přesně to, kde úřadující pětinásobný mistr potřeboval zacelit mezeru.
 

Ne že by třeba Zdeněk Hábl neuměl rozdat nějaký ten hit, ale přeci jen, pořád je to více technický a rychlostní hráč. Pavel Julina? Poctivý bek, jistota v zadu, když právě Hábl ukazuje své ofenzivní schopnosti. A hlavně, jediný levák v týmu. A že ta střela někdy vyjde skvěle!

A pak je zde Slavomír Ferenčík. Jak sám říká, technicky není úplně na nejvyšší úrovni, zlínskou defenzivu však stuží tvrdou hrou – urostlý obránce je hrozbou pro soupeře s pukem číslo jedna.

„Jsem více na tu tvrdší hru, neboť jsem si vědom, že technicky jsou v týmu vyspělejší hráči. Snažím se odevzdat na plno to, co mi jde. Myslím, že je to věc, kterou každý tým potřebuje,“ říká úvodem Ferenčík.

Každým dalším hitem si u soupeře buduje větší a větší respekt, jak sám ale říká, to mu je jedno. „Nad tím nepřemýšlím, jestli někdo má ze mě respekt nebo je, pro mě je hlavní zabránit hrozbě útoku. Potkávám se spíše s hráči na vysoké úrovni, protože mají puk častěji a jdou do nějaké kličky, kde prostě může přijít ráda. Většinou si hráč nabehně sám, klidně už jen tím, že jde s pukem,“ usmívá se zlínský obránce.

Právě jako pro něj stvořený byl zápas prvního semifinále proti Studénce. „Hodně jsem se potkával třeba s Kalegarisem, párkrát jsem sestřelil já jeho, jednou zase celkem slušně on mě. Věděli jsme o sobě a vraceli jsme si to navzájem. To samé Lisov, taky schytal pár nečekaných ran,“ popisoval svou práci při první semifinálovém vítězství 4:3 Ferenčík.

Krom několika hitů se však do statistik zapsal i jinak – vstřelil vyrovnávací branku na 2:2. V ten moment to byla pro Zlín spása. Jeho padáček od modré čáry roztrhl drtivý nástup soupeře do druhé třetiny.

„Padlo to tam úplně ideálně, viděl jsem, že je brankář trochu vyjetý, tak jsem to hodil obloučkem. Cítil jsem, že je to psychologický gól, protože soupeř na nás opravdu na startu druhé části vletěl a šest minut nás nepusitl z pásma. Kdyby uskočil do dvoubrankového vedení, mohlo by nás to zlomit. Byl to velmi důležitý moment jak pro tým, tak pro mě. Gól mě potěšil mnohem víc než nějaký hit. Nabudilo nás to, a i když jsme pak sice zase prohrávali, dokázali jsme zvítězit,“ připomněl Ferenčík obrat ze 2:3 na konečných 4:3 na začátku závěrečného dějství.

„Překvapilo mě, že jsme byli lepší. Hlavně v první třetině jsme mělí více ze hry a víc šancí, poté zase ve třetí části se ukázala zkušenost týmu. Hráli jsme za našeho vedení rozumně, pohlídali jsme si náskok,“ těšilo mimo jiné slovenského reprezentanta.

Výhru si pak mohl užít nejen se svými spoluhráči, ale se všemi 226 fanoušky na zlínském zimáku. Mimochodem, toto číslo bylo nejvyšší v celé letošní lize.

„Atmosféra byla super, opravdu. Lidi nám pořád fandili, věřili, tlačili nás. I když se prohrávalo, skandovali vyrovnat, vyrovnat, šli do toho naplno s námi. Bylo to fajn. Když jsem byl na střídačce, měl jsem čas to vnímat o to víc a nabíjelo mě to energií do dalšího střídání. A pak, když jsem dal gól, tak to bylo něco neskutečného. Šlo znát velké napětí, protože jsme předtím byli dlouho pod tlakem, ten můj gól přišel tak jako rána z čistého nebe. Tam jsem hodně vnímal, jak celý stadion vykřikl radostí, tolik nadšení v jednom… Pěkný moment,“ uzavřel Slavomír Ferenčík.

Slavomír Ferenčík posílá k mezi Sandra Kalegarise. Foto: petrkoval.cz