Valašský zpravodaj ze ZPH v Soči Erik Fojtík pátek 14. března

Začíná se nám to chýlit pomalu ke konci a tak je čas bilancovat. Rozebíral jsem už plusy i mínusy Paralympijských her, v porovnání s hrami ve Vancouveru, nicméně       vrátil bych se opět k lidem. Moje zkušenost s Rusy, jsou to vynikající lidé, široká duše a srdce na dlani. Lidé, kteří dokáží být vstřícní. Příklad: Ještě před turnajem jsme se rozhodli, že si vyjdeme z paralympijské vesnice na blízkou benzinku na pivo, bohužel zde pivo neměli a tak jsme se potřebovali dostat do obchodu. Oslovil nás řidič dodávky, co že potřebujeme a ochotně nás odvezl tam i zpět! Bezplatně!!!  

Příklad II: Včera jsem se po půlnoci vracel z jídelny a studenti, s nimiž jsem si vždy povídal, jeden je z Rostova na Donu a druhý z Kazachstanu, mi říkali, že jsme tým, který je zdraví a povídá si s nimi a stěžovali si na ruský tým, že je nezdraví. Po rozloučení mi věnovali šálu fotbalového klubu z Rostova.

Příklad III: Naše děvčata z jídelny, krásné cérky, Kristina, Maria, Julia, Rusana, Guzel, Guliza, Táňa, Diana, Aňa a spousta jiných, které nám pomáhají s přinesením jídla a patří do fanklubu České sborné, chodí fandit (fanatit) na naše zápasy, dokonce se některé chtěli stát členy našeho sledgefan klubu. Ani jsem nevěděl, že nějaký je?!

Musím říct, že slovanské bratrství je zde znát, což nám při své včerejší návštěvě potvrdil i velvyslanec Remek. Líbí se mi tu a dokonce jsem dostal nabídku na kontrakt od trenéra ruské „sborné“, Sergeje Samojlova, při včerejší večeři. Chtěl jsem 2 000 USD a byt, zasmál se, ale uvidím jak to dopadne, chce to čas….go to Russia!!!!

Autor: Erik Fojtík