Člověk míní a Bůh mění. Své o tom ví například zlínští sledge hokejisté, což je paralympijská disciplína hokeje. Zlínský tým SHK LAPP Zlín vám nyní ve spolupráci se Zlínským deníkem přináší jejich životní příběhy v projektu Ktož jsú zlínští bojovníci, kde ve druhém dále vám představíme mladého, za což velmi dobrého hráče Martina Joppu. Jeho osud je zamotaný až až…

MARTIN JOPPA:

Věk: 20 let, národnost: Slovenská

Kariéra: 2014/2015 Zlín, 2015/2016 Dolný Kubín, 2016/2017 Zlín. Reprezentace: Mistrovství světa skupiny B (2013 Japonsko, 2015 Švédsko, 2016 Japonsko)

Medaile: Česká liga: 2x zlato (2015, 2017). Reprezentace: 2x bronz z MS sk. B (2015, 2016)

Typ postižení: Úplná amputace obou nohou

Statistiky České ligy: útočník, 44 utkání, 112 bodů za 68 gólů a 44 asistencí

Statistiky Mistrovství světa skupiny B: 12 utkání, 14 bodů za 8 gólů a 6 asistencí

Stejně jako minule při představení Zdeňka Hábla se dá použít pořekadlo ve špatný čas na špatném místě. 2. srpna 2005 se udála málo uvěřitelná nehoda, které předcházelo několik málo uvěřitelných osudových maličkostí. A stejně těžko uvěřitelně vše vypadalo po nehodě. Zkrátka, příběh nikoli na jeden článek, ale přímo na film. Představujeme Martina Joppu.

Ve výše zmíněný datum se tehdy osmiletý Joppa poprvé oblékl do své nové brankářské výstroje, kdy ještě jakožto zdravý hrál hokej. Když si jej jeho maminka Sylvia chtěla vyfotit, něco se stalo s fotoaparátem. „Manžel se jen usmál a řekl: Víš, kolik takových záběrů ještě vyfotíš?“ vzpomíná matka Martina na situaci starou už téměř dvanáct let. 

Po obědě chtěl malý Maťo jít s kamarádem na Kežmarský hrad, ovšem rodiče jej nepustili. „Báli jsme se, že se mu něco stane, a tak nikam nešel. Celá rodina jsme se jeli radši projet na kolech a v jeden moment jsme zahnuli do uličky, kde jsme nikdy předtím nebyli,“ pokračuje paní Sylvia.

Kradené auto a opilý šofér bez řidičáku chtěl ujet

V tu chvíli se do protisměru vyřítila dodávka, která přímo před očima obou rodičů a jejich mladší dcery, Martina přimáčkla o zeď kežmarského fotbalového stadionu. Toto už maminka nyní dvacetiletého Martina Joppy popsat nedokáže, ono to snad ani nejde. „V ten moment si ale uvědomíte, že osud vás vždy doběhne, nemá cenu dětem zakazovat tam nechoď a to nemůžeš,“ myslí si.

Mladý řidič dodávky byl při jízdě pod vlivem alkoholu, neměl řidičský průkaz a řídil kradené auto. Od nehody se navíc pokusil ujet. Říkáte si, že to je vrchol všeho? Není… Nejenom, že šofér Peter nikdy neprojevil lítost nad činem a Martina nikdy ani po nehodě nenavštívil, ale ještě zažaloval otce Martina, který mu, celkem pochopitelně, dal po nehodě pěstí. Viník nehody nakonec dostal tři roky vězení.

Osmiletý mladý brankář na místě přišel o obě nohy. Dále měl zraněné obě ramena, žebra, propíchnutou plíci. Koleno, které mu zůstalo, museli lékaři vzhledem ke kompletnímu rozdrcení odstranit taktéž. Jeho otec tenkrát tvrdil, že život mu zachránilo to, že hrál hokej. Díky tomu prý tělo v neskutečně náročné situaci zůstalo při životě.

„Před očima vám leží poloviční dítě, které ještě pár minut zpátky jelo na kole, běhalo, skákalo,“ přemítá maminka Martina.

Jeho příběh sledovalo celé Slovensko, i hokejisti

Tento příběh během chvíle znalo celé Slovensko. „Jako malý jsem třeba snil, že v brance reprezentace vystřídám někdy Janka Lašáka,“ vzpomíná Joppa. Najednou právě on stál v jeho pokoji v nemocnici v Bánské Bystrici. Deset hokejistů v čele s Lašákem a útočníkem Michalem Handzušem z Philadelphie věnovalo jeho rodičům automobil upravený pro jejich syna na vozíčku. Mimo jiné samozřejmě dresy a podobné věci.

„Velmi mu to zlepšilo náladu, jednou dokonce nechtěl jíst, tak mu Ján Lašák zavolal a během chvíle byl prázdný talíř,“ usmívá se paní Sylvia. Jí a jejímu manželovi velmi usnadnili situaci lidé okolo. Například hokejisté Gáborík s Demitrou přispěli společně s hokejových svazem a olympijským výborem 150 tisíci, město Kežmark zase odsouhlasilo rodině bezbariérový byt. 

„Má první reakce po probuzení prý byla, že jsem se ptal, jak budu chodit do třídy, když ji máme na patře,“ směje se s odstupem času Martin Joppa. „Nikdy jsem se ale nějak nezaobíral tím, co se stalo. Samozřejmě, někdy vám to jde do hlavy, ale přijal jsem to tak skoro hned. V pubertě jsem měl trošku horší myšlenky ohledně toho, ale přešlo to. Ono když máte kolem sebe výborné lidi, jde to samo. Žiju normálně, studuji vysokou školu, chodím do barů, mám přítelkyni, navštívil jsem města, o kterých se mi ani nesnilo,“ povídá smířeně sledge hokejista, kterého vždy zaručeně poznáte. Jeho vozík má barevná svítivá kolečka.

Přesně za rok byl na ledě

„I když nemám nohy, bude ze mě hokejista,“ řekl si Martin Joppa v nemocnici. A tak se tedy skutečně stalo. Přesně rok po nehodě vyjel na domácím ledě v Kežmarku na kemp se slovenskou reprezentací. Sledge hokej tenkrát na Slovensku teprve vznikal, hodně svým východním sousedům zprvu pomáhali zkušenější sledge hokejisté ze Zlína. „Poprvé jsem sledge hokej viděl v Kolíně, kam mě vzal v tu dobu už kamarád Ján Lašák. První sáně mi sestrojil můj otec, který tomuto sportu hodně pomáhal,“ vzpomíná Martin na svého otce, taktéž Martina.

Jenomže ne vše je tak jednoduché… Martin Joppa starší se dlouho snažil a staral se o syna, jak nejlíp mohl, dokonce jej vzal i na paralympijské hry do Turína, jenomže když bylo jeho synovi 12 let, pro něj psychicky náročnou situaci nezvládl. Stále měl onu osudnou chvíli před očima. „Začal pít a my jsme se s mamkou nakonec odstěhovali do rodné obce u Bardějova. Za nedlouho zemřel. Tento moment se ale snažím vytěsnit z hlavy,“ povídá Joppa, jenž hrává s číslem 28.

Pak už začal psát sledge hokejový život na plno. „S Peterem Štítem jsem někdy v roce 2010 začal v Dolném Kubíně naplno častěji trénovat, a jelikož on hrál ve Zlíně, občas jsem zajel i tam. Samozřejmě nebylo to lehké, jelikož jsem dojížděl skoro od ukrajinských hranic, ale šlo to,“ říká hráč s přezdívkou maličký. „Někdy to má ale výhodu, třeba v autobuse je dvojsedák jako postel,“ usmívá se.

Tři mistrovství, dva klubové tituly

V roce 2013 s reprezentací odcestoval na Mistrovství světa skupiny B do Japonska. Od té doby je stálým členem slovenského národního týmu a dá se říci, že nyní už patří k tahounům. Další dvě béčkové Mistrovství světa odehrál v roce 2015 ve Švédsku a 2016 opět v Japonsku.

První kompletní sezóna pro něj byla ve Zlíně v letech 2014/2015. „To dojíždění na tréninky a zápasy do Zlína pro mne bylo první sezónu těžké, jezdil jsem vlakem, autobusem a někde se připojil ke spoluhráčům, ale v osmnácti jsem si udělal řidičák a už jezdím autem,“ říká Joppa. Jeho vůz taktéž zaručeně poznáte, celé auto je polepeno sledge hokejovým motivem.

Například, o tom, že si vozíčkáři pomohou ve všech situacích, uvidíte i při „nástupu“ Martina do auta. Otevře si kufr, naskočí si do něj, hodí vozík do auta, rozloučí se se spoluhráči a zavře se v kufru. Během sekundy je díky malému tělu a pružnosti za volantem. 

Joppa v oné sezóně došel se Zlínem až k titulu, přičemž právě mladý hráč vyhrál v play off kanadské bodování týmu. Následující sezónu se České ligy účastnil i slovenský celek z Dolného Kubína, Joppa šel tedy hostovat tam. Byl nejlepším hráčem týmu a vyhrál klubové bodování s 52 body za 18 zápasů…

„V Dolném Kubíně jsem byl lídr, ale zase ve Zlíně, který je top klubem, dostávám moc prostoru a snad to splácím dobře,“ vykládá nyní už zase hráč Lappáků, Kubín totiž po roce v lize skončil. Joppa nyní se Zlínem slavil opět titul, a navíc se stal střelcem zlatého gólu, když rozhodl nájezdy ve finálovém klání s Pardubicemi. „Byl to asi nejcennější gól kariéry,“ myslí si. A jaká je jeho nejcennější trofej? „Ta, kterou jsem dostal ještě jako zdravý. Sice ji dostali tenkrát na tréninku asi všichni, ale moc si jí cením,“ dodává závěrem.

Dále čtěte: Ktož jsú zlínští bojovníci, 1. díl: Zdeněk Hábl, nejrychlejší muž mezi Dunajem a Rýnem

Pokud i ty chceš začít se sledge hokejem v nejstarším a nejúspěšnějším sledge hokejového klubu v Česku, neváhej se nám ozvat!

Reprezentační brankář Ján Lašák s Martinem Joppou

Martin Joppa v sezóně 2015/2016 v dresu Dolného Kubína po utkání se Zlínem

Martin Joppa střílí ve finále v roce 2017 zlatý gól