Člověk míní a Bůh mění. Své o tom ví například zlínští sledge hokejisté, což je paralympijská disciplína hokeje. Zlínský tým SHK LAPP Zlín vám nyní ve spolupráci se Zlínským deníkem přináší jejich životní příběhy, jako první přišel na řadu kapitán Zlína a reprezentant Zdeněk Hábl. Život naruby mu převrátil někdo, koho nikdy v životě neviděl…

ZDENĚK HÁBL:

Věk: 35 let

Kariéra: r. 2005 – doposud Zlín. Stálý člen reprezentace od roku 2007, účastník paralympiád v roce 2010 ve Vancouveru a 2014 v Soči. 4x účastník Mistrovství světa (2009 Česko, 2012 Norsko, 2013 Jižní Korea, 2015 USA), 3x Mistrovství Evropy (2007 Itálie, 2011 Švédsko, 2016 Švédsko), 2x Mistrovství světa skupiny B (2008 USA, 2016 Japonsko)

Medaile: Česká liga: 4x zlato (2012, 2015, 2016, 2017), 2x stříbro (2010, 2011), 4x bronz (2006, 2007, 2013, 2014). Reprezentace: 2x stříbro z ME (2007, 2011), 1x zlato na MS sk. B (2016), 1x stříbro na MS sk. B (USA 2008)

Typ postižení: Úplná amputace levé nohy

Definice hráče: Nejrychlejší muž mezi Dunajem a Rýnem

Statistiky České ligy: obránce, 165 utkání, 276 bodů za 121 gólů a 155 asistencí

Ve špatný čas na špatném místě. Výstižnější situace pro toto přísloví snad ani být nemůže. Středa 3. listopadu 2004 navždy změnila tehdy dvaadvacetiletému Zdeňku Háblovi život. Na Štefánikově ulici ve Zlíně vykládal zboží, když se z ničeho nic přiřítilo auto. „Chlápek spěchal a neubrzdil to. Obě nohy mi skřípl pod nárazník a vyvrátil v kolenou. V ten moment jste si s nimi mohli hrát, byly jako hadra,“ vzpomíná dnes pětatřicetiletý sledge hokejista.

Následovala řada operací a zvratů. Jeho boj v tu dobu sledovalo už i vedení zlínského sledge hokeje. „Ihned po nehodě o tom věděli. Neznali mě, ale doktor, který mě operoval hned po nehodě, zároveň dělal klubového lékaře, tudíž žhavil dráty a informoval, že se snad klube nový hráč. Kluci si mnuli ruce, mladý a beznohý hráč je přeci perspektivní,“ říká s mírným humorem Hábl. „Jenomže humor potom přešel zase je, jelikož chvíli to vypadalo, že zase mi nohy zůstanou. Nakonec ale dostali telefonát, že to přeci jenom vyšlo, po dvou týdnech se mi ucpala tepna a museli mi vzít celou levou nohu. Ještě mě vezli do Ostravy, zachránit se ji ale nepodařilo. Každopádně lékař mi říkal, že bych si ji potom stejně nechal vzít dobrovolně, jak by to rozdrcené koleno bolelo,“ usmívá se kapitán Lappáků.

Možná si říkáte, že je to moc drsné a Zdeněk o tom mluví jako o nějakém filmu. „Ale my si to tak nebereme. Je to na lidech a na kolektivu, kam se dostanete. Jde to poznat i na ledě, jdeme do všeho naplno. Něco se nám stalo a víme, že nějaký souboj u mantinelu nic není. Samozřejmě že někde vevnitř se to ve vás bije a štve vás o to víc, že to nebyla vaše chyba, ale co už… Jasné, myslel jsem na to, že nebudu moct s dětmi jezdit na kole, nebudu moct s nimi běhat atd. Teď je léto a já jsem sice rád, že mám trochu volno od hokeje, na druhou stranu se mi dostává do podvědomí, že nemůžu jít hrát fotbal s kamarády,“ říká hráč, jenž je už deset let oporou české reprezentace a dvanáct sezón Zlína. Na ulici byste ale stěží poznali, že mu chybí noha. Protéza mu značně pomáhá. „Mám třeba problémy dlouho stát, ale lepší, než být třeba na vozíku,“ ví hráč s velmi tvrdou střelou, který mimo jiné minulé léto málem přišel i o ruku. „No jo, automatické garážové vrata… Tentokrát při mně stálo štěstí,“ pousmál se.

Každopádně radost mu nyní dělají děti. Cože, množné číslo? Však Zdeněk má pouze desetiměsíční dceru Verču… „Ale je na cestě druhé, termín máme 12. prosince,“ sděluje do rozhovoru. A hned je veseleji!

Viníka nehody nikdy neviděl

Dostáváme se k tématu toho, kdo mu hodně vzal, ale možná i hodně dal. K nyní už zhruba pětašedesátiletému šoférovi, jenž tenkrát nehodu způsobil… „Když jsem byl na ARU, prý za mnou jednou byl, táta jej ale vyrazil. Nikdy jsem ho tedy neviděl. Myslím si ale, že je na tom hůř psychicky, než já fyzicky. Nebo aspoň nějakou dobu byl. A co se týče té první věty… Jasně, člověku to prostě sebere ty určité věci, co jsem říkal před chvílí, nikdo neví, co by kdyby. Teď mám ženu, děti, hraji sledge hokej. Ale kdo by nechtěl být zdravý, že. Z počátku jsem byl nevrlý, nepřejde vás to ze dne na den, hlavou se vám promítají všemožné bláznivé myšlenky… Na traumatologii jsem třeba furt vymýšlel blbosti, abych mohl nějak chodit a nemusel obtěžovat sestřičky,“ vzpomíná Hábl. Řidič, který třeba tento rozhovor právě čte, nakonec vyfasoval, zřejmě, rok a půl podmíněného trestu. Bylo to v celém životě jeho první selhání, nebyl pod vlivem alkoholu ani jiných omamných látek v době nehody.

Za pět měsíců od úrazu byl na ledě

Každopádně vrátit se do relativně klasické života se Háblovi podařilo snad až neskutečně rychle. Už v březnu roku 2005, tudíž nějakých pět měsíců po nehodě, byl na speciálních sáňkách pro sledge hokejisty na ledě. „Byla to rychlovka. Věděl jsem, co je to za sport, jelikož ještě před úrazem jsem viděl předváděčku tohoto sportu při extraligovém utkání. Nikdy mě ale nenapadlo se jít podívat na zápas, stejně jako to nenapadne lidi teď,“ naznačuje Zdeněk Hábl, že by lidé mohli občas utkání úspěšného tamního klubu navštívit. „Ze začátku jsem se nějak tak plácal, každopádně hned v sezóně 2005/2006 jsem naskočil do ligy. Sledge hokej se v tu dobu pořád relativně ještě vyvíjel, takže jsem ten prostor dostal,“ říká.

A, světe div se, za necelé tři roky už Hábl s reprezentací odcestoval na Mistrovství Evropy do Itálie. A rovnou si dovezl stříbro. Zkrátka v sobě objevil talent od pána Boha. Ano, od toho Boha, který mu určil život bez nohy, ale za to výborného sledge hokejisty. Někdy si s námi ten život hraje…

Nejrychlejší muž mezi Dunajem a Rýnem táhne Zlín

Potom už Zdeněk Hábl začal sbírat medaile. Za dvanáct sezón ve Zlíně jich nasbíral deset. Čtyři zlaté, dvě stříbrné a čtyři bronzové. Celkem v České lize odehrál za tu dobu asi 165 utkání a nasbíral v nich 276 bodů za 121 gólů a 155 asistencí. Přesnost statistik bohužel není možné úplně přesně ověřit, každopádně odhaduje se, že ve skutečnosti je číslo jeho bodů ještě vyšší. A to vše z pozice obránce! Jako kapitán také táhne Zlín, celkově šestkrát vyhrál týmové kanadské bodování.

Statistiky z reprezentace není možné nijak poskládat, každopádně je jasné, že v ní je už deset let. Účastnil se čtyř Mistrovství Evropy, odkud má dvě stříbra. Ze čtyř účastí na Mistrovství světa nemá žádnou, z dalších dvou světových šampionátů skupiny B má zlato a stříbro.  Dvakrát byl na paralympiádě, taktéž ale bez medaile. Každopádně ve Vancouveru v roce 2010 zapsal historický rekord. „Byl to první start naší sledge hokejové reprezentace pod pěti kruhy a já jsem vstřelil její první gól v historii. Tenkrát jsem vyrovnával v utkání s Japonskem na 1:1, ale prohráli jsme 1:2,“ stále má v hlavě hráč, který nosí číslo 82, a to dle roku svého narození.

Ten časem dostal i definici, že je nejrychlejším mužem mezi Dunajem a Rýnem. „Asi ano, byly roky, kdy mě málo kdo předjel a u nás snad nikdo, ale člověk stárne a už to tak není. Každopádně dřív jsem si myslel, že je rychlejší než já Michal Geier z Karlových Varů, ale ne, on má jenom rychlý start, já zase tu vytrvalost. Ovšem jak říkám, ty nejlepší časy jsou pryč,“ tuší Hábl, který ale nechce nijak prozradit, jak tak obrovskou rychlost vyvíjel.

Sečteno podrženo, nezbývá, než doufat, že zlínský kapitán bude ještě dlouho brázdit česká i světová kluziště a užívat dětí. A co víc, ke sledge hokeji dovedl i zdravého mladšího bratra Davida, je potřeba tedy vychovat dalšího skvělého hráče.

Pokud i ty chceš začít se sledge hokejem v nejstarším a nejúspěšnějším sledge hokejového klubu v Česku, neváhej se nám ozvat!

Zdeněk Hábl v souboji s hráčem Fenixu Moskva na LAPP Cupu ve Zlíně v roce 2016

Zdeněk Hábl jakožto kapitán přebírá v roce 2015 pohár pro mistra České ligy

Kapitán Zdeněk Hábl přebírá v únoru 2017 pohár pro vítěze Malmö open ve Švédsku. Pro zlín to byl obrovský a nečekaný úspěch

Zdeněk Hábl přebírá pohár pro mistry České ligy v roce 2017. Zlín tak jakožto první v historii dokonal zlatý hattrick v podobě tří titulů v řadě a získal tak putovní pohár do svého trvalého držení